Na testech jsem ještě nebyl, říká Milan Raška, a pomáhá s nalezením vakcíny proti AIDS

Bubeník skupiny Srevny Vaštar má neobvyklou profesní kariéru: spolupracuje na hledání vakcíny proti nemoci AIDS, a pracuje střídavě v Olomouci a ve Spojených státech amerických. Jak se přiznal v rozhovoru, sám na testy nechodí.

Čím přesně se zabýváte v rámci výzkumu?

Zabývám se studiem mechanismu, jak je virus konfrontován s organismem infikovaného jedince. Vývojem vakcíny se zabývá spousta laboratoří, každá má trochu jiný pohled na věc, a my samozřejmě i kvůli financím nemůžeme konkurovat velkým výzkumným střediskům. Naším záměrem je ukázat, že klíčové pro vývoj vakcíny proti AIDS je to, jak bude připravena. Virus se do buňky dostává pomocí proteinu a využívá k tomu jeden z jeho přirozených mechanismů. My se zabýváme studiem povrchové struktury tohoto proteinu; v tomto jsme mezi prvními.

Chápu tedy, že jde o vakcínu, nikoli lék.

Přesně tak. Jde o preventivní vakcínu. My sledujeme jeden z kroků, jak má být připravena. Neklademe si ale za cíl ji plně vyvinout, to dělá spousta lidí, a jsou v tom dál. Ti všichni řeší, co by mělo být složkami takové vakcíny, protože ten protein je velmi proměnlivý, má spoustu variant. Mohlo by se stát, že bychom někoho imunizovali, a on by dostal infekci jiné varianty. Vakcína by byla neúčinná. A spousta vakcinačních postupů je dnes v experimentální fázi. Nejúspěšnější studie tohoto druhu vznikla v Thajsku, jejich vakcína je schopna zabránit až 30% přenosů HIV infekce. Což je excelentní číslo, ale stále je to málo.

Za jako dlouho můžeme účinnou vakcínu očekávat, za pětadvacet let?

Vakcína se vyvíjí od roku 1983. Ale například zmíněná thajská studie ukázala, že některé oblasti tohoto proteinu jsou podstatnější, než jiné. Všechno se ale vztahuje k variabilitě toho proteinu. Na otázku, za jak dlouho očekáváme plně účinnou vakcínu, se ale nedá odpovědět.

Výzkum probíhá jen ve zkumavkách, nebo i na lidech?

Obojí. I ve zkumavkách, i v klinických experimentech. Na ty se většinou najímají zdraví jedinci, kteří se pohybují ve skupinách se zvýšeným rizikem výskytu. Dříve třeba prostitutky. Podobně tyto výzkumy probíhají v subsaharské Africe, kde je dnes 34 milionů infikovaných lidí, a každoročně zaznamenáváme dva a půl milionu nových infekcí.

Pracujete střídavě v Olomouci a v USA.

Létám do Birminghamu v Alabamě. Je tam středisko na velmi vysoké úrovni. Dvakrát až třikrát do roka tam létám. Naše spolupráce je výborná, co nemáme my, mají oni, a naopak. Tam děláme jiné experimenty než tady, a za velmi přísných bezpečnostních opatření.

Kdy jste byl naposledy na testech?

Nikdy.

Hrajete ve skupině Srevny Vaštar. Neláká vás kariéra rockové hvězdy?

Ani ne. Kdybychom jako kapela chtěli mít úspěch, bylo by to těžké. Nikdo z nás dnes už není ochoten změnit svůj styl života. Taková kariéra by brzy narazila na to, že by někdo nemohl. Hrajeme pro radost, a jsme už dost staří na to, abychom chtěli být rockovými hvězdami. Teď máme čtyři nové skladby a letos už jsme odehráli tři koncerty, takže nádhera.

Vlastimil Blaťák