GLOSA Roztančené náměstí Republiky

Možná si vzpomenete, když před 4 lety uzavřel pražský pirátský primátor část Smetanova nábřeží. V rámci boje proti autům a za kultivaci veřejného prostoru nechal kolem Vltavy navézt plastové červeno-bílé obrubníky, aby přímo na silnici mohly vzniknout restaurační zahrádky. Kdo viděl finální stav, nevěřícně kroutil hlavou. O dva roky později se konaly komunální volby, ve kterých Česká pirátská strana v Praze prohrála a pan Hřib jako primátor skončil.

Ve stejných volbách v Olomouci kandidovali Piráti v koalici s ProOlomouc a ve svém programu slibovali podobné věci. Třeba „Náměstí Republiky nejen pro auta, ale i pro lidi“. Sliby se musí plnit...

Letos v březnu tak pan náměstek Pejpek a jemu příslušející Útvar hlavního architekta olomouckého magistrátu zadal studii úprav tohoto náměstí. Konkrétně mělo jít „o prověření možnosti umístění vzrostlé zeleně, uspořádání městského mobiliáře pro zvýšení pobytových kvalit a částečná eliminace parkovacích stání.“ Studii zpracovalo zlínské studio ellement architects s.r.o. a přišla na 224 tisíc korun.

Před pár týdny jsme se mohli seznámit s jejími výstupy. Co jsme se dozvěděli?

K jednomu stromu mají přibýt další dva. Z celkových 68 parkovacích míst má mimo sezónu zůstat 38, během letní sezóny jen 29. Nebo možná 23, ve hře je ale i varianta pouhých 13 parkovacích míst. Třetina toho, co dnes.

Plocha má být vyzdobena bílými geometrickými obrazci, aby to bylo „hezčí“. Stávající parkoviště se má podle vizualizací proměnit v prostor plný kultury, života, zahrádek, kol a šťastných lidí. Levné a rychlé vítězství dobra nad zlem. Jenže...

Podobné žánrové obrázky známe. Loni jsme měli možnost obdivovat identické výjevy. Ve studii přeměny tentokrát Palackého ulice na pěší zónu. Opět krásné, sluncem zalité malůvky. Stolečky, maminky, kávička, kočárky, dortíčky, pohoda, jazz.

Obávám se, že realita je maličko jiná. Město není lázeňský park a představa, že ho postupně přeměníme v chill-out zónu, je podobně naivní, jako plány budovatelů z 50. let, podle kterých se „zítra bude tančit všude“. Pro konfrontaci s reálným životem doporučuji zajít na podobně oživenou Masarykovu ulici. Tamní, bezpochyby dobře míněné, zelené ostrůvky s lavičkami, zabydlené specifickou klientelou, opravdu nejsou místem, které připomíná malebné scény z vizualizací.

Náměstí Republiky není rezidenčním prostorem. Vojenské nebo v lepším případě církevní budovy postrádají parter a autentická nabídka veřejných služeb je přinejmenším komplikovaná. Hezky to dokumentují každoroční pokusy o oživení plochy v rámci Dne bez aut, kdy bojovníci proti individuální dopravě náměstí na jeden den zavřou a za štědré dotační podpory předstírají, jak to tu bezvadně žije. Výsledek je v lepším případě rozpačitý.

Nynější využití Náměstí Republiky není optimální. Souhlasím, že pohled na bariéru aut není nic hezkého. Sociální inženýry dráždí. Prostor ale funguje. A evidentně slouží lidem, kteří ho využívají ke svým reálným potřebám. Mimo jiné jim poskytuje možnost zaparkovat v bezprostřední blízkosti centra a umožňuje ho tak jejich návštěvami přirozeně oživovat.

Chápu, že to pro někoho nemusí být „hodnota“, centrum se přece nejlíp oživuje tím, že do něj pravidelně cpeme peníze daňových poplatníků na oživení centra. O zájmech občanů města, kteří žijí na okraji a potřebují se do něj, tu a tam, nějak dostat, ani nemluvím.

Vyhnat auta je relativně snadné administrativní řešení, navíc je to teď v Evropě „trendy“. Odškrtneme si předvolební slib, bojujeme proti emisím CO₂, přinutíme lidi využít MHD. Přispějeme k ochraně památkově cenných lokalit a k zodpovědnější péči o kulturní dědictví.

Než se tímhle začneme ohánět, doporučuji pozornost upřít např. na orientálně pojatou rekonstrukci Sloupu Nejsvětější Trojice, zabezpečení dodržování existující pěší zóny na Horním náměstí nebo slibované vyřešení problému s chátrající olomouckou tržnicí.

Ve všech těchto bodech olomoucká radnice v půlce svého funkčního období zcela selhává.