DĚTI NA KOLECH Někdy stačí opravdu málo

Stává se vám, že vás zaujme nějaká drobnost, nelogičnost nebo chyba v systému a nedá vám spát, než přijdete na to, proč to tak je? Mě takto zaujala dětská kola u škol a školek přivázaná k plotu, stromu či jinému pevnému předmětu. Nedalo mi to a začal jsem pátrat po tom, proč u škol a školek nejsou stojany na kola či dětské koloběžky. Zvlášť za situace, kdy město postupně rozšiřuje síť cyklostezek, buduje nové cyklostojany a provozovatelé sdílených kol a koloběžek boxy na jejich odkládání.

Přitom dojíždění na kole do školy či školky nepochybně pěstuje v dětech přirozený vztah ke zdravému pohybu, šetří životní prostředí a navíc je i vhodnou příležitostí ke společné aktivitě s rodičem. Kromě toho pak škola či školka v dojezdové vzdálenosti kola přesně naplňuje koncept „města krátkých vzdáleností“, uplatňovaný v moderních městech, kde je základní snahou mít veškerou občanskou vybavenost v dochozí vzdálenosti tak, aby se eliminovalo přejíždění autem. Z různých studií a dotazníků prokazatelně vychází, že taková města jsou konkurenceschopnější, atraktivnější, mají čistší ovzduší i zdravější a šťastnější obyvatelstvo.

Ale zpět k těm stojanům u nás v Olomouci. Zjistil jsem, že hlavní překážkou je obava vedení škol a školek z povinnosti převzít odpovědnost za zaparkovaná kola v případě umístění cyklostojanu v areálu školy a školky (aha, tak proto jinde chybí věšáky?). Přitom jsou tato zařízení pojištěna, a pokud pro tento případ pojištěna nejsou, mohlo by k vyřešení stačit rozšíření pojistné smlouvy na straně zřizovatele či souhlas rodičů s prohlášením školy či školky, že za „odložená kola neručíme.“

Určitě to nějak musí jít. Věřím, že na to přijdeme.

Matouš Pelikán,

právník a člen Zastupitelstva města Olomouce