Reportáž od stromků Víte, jak správně sázet stromečky?

Krátce před desátou už potkávám hloučky lidí, kteří se pod vedením lesáků na paseky vydávají. Kolo zamykám u stánku Lesů ČR a přidávám se ke skupině nadšenců. „Dnešní akce je pojatá spíše symbolicky. Můžete si každý zasadit pět až sedm stromků, podle toho, jak vám to půjde. Chceme, aby se dostalo na všechny, kdo přijdou,“ vysvětluje lesák Josef Neplech. „Tak už můžete Pepo vyrazit, další půjdou za půl hodiny,“ volá na našeho průvodce jeho kolega.

Děti, rodiče, starší páry i kamarádi. Ve skupině asi dvaceti lidí se vydáváme na jedno ze stanovišť.  Jdeme po lesní cestě, místy se vyhýbáme kalužím. „Pojď okamžitě ven,“ napomíná máma chlapce, který si do jedné z kaluží stoupne v gumákách. Kráčím vedle pána středního věku v modré bundě, který k Radíkovu přijel taky na kole. Jak mi vypráví, rozhodl se na poslední chvíli. „Ráno jsem si pustil zprávy a viděl jsem, že se tato akce koná. Tak jsem ještě poryl zahrádku, pak jsem sedl do auta a dojel do Hluboček. A z Hluboček na kole sem,“ popisuje svoji cestu z třicet kilometrů vzdáleného Císařova dobrovolný hasič Josef Mrtvý.

Hned mě napadá, proč se do takové akce chtěl zapojit. „No přece abych udělal něco pro budoucnost. V pondělí jsem byl na Pradědu na kole a když jsem viděl, jak je to po cestě všechno zlikvidované, tak jsem si řekl, že je potřeba udělat aspoň něco,“ vysvětluje.

To už jsme na místě. Bereme do ruky motyky a do kýble dáváme nachystané sazenice listnáčů. Na naší mýtině budeme sázet pouze jeden druh. „To kvůli lepšímu obhospodařování,“ vysvětluje nám jeden lesáků. „Kdybychom na jedné mýtině vysadili třeba buky a lípy, tak jeden druh vyroste rychleji a bude stínit tomu druhému,“ dodává.

Prostor je vyznačený provázky, které jsou na krajích mýtiny připevněné kolíky v zemi. „Stromky dávejte podél těch provázků. Musíte je držet pěkně v řadách. Aby je pak naše ženské dobře viděly, když kolem nich budou kosit,“ vysvětlují nám lesáci přátelským tónem a ukazují, jak máme začít. 

Nejprve musíme ale pořádně vytrhat ostružiní a trávu. Pak teprve vykopat díru. Díra musí být 25 centimetrů široká a stejně tak hluboká. Proto je potřeba sazeč nebo motyku zarazit do země pořádně. Žádné šolichání. „Půdu pořádně prokopejte, ať je kyprá,“ dává pokyny lesní správce a sám ukazuje, jak máme dát stromek do země. Hlavně nepokřivit kořenový bal. „Tak. A teď nahrneme okolo stromku vykopanou hlínu a pěkně přišlápnout. Ještě zkontrolujte, jestli stromek dobře drží. Trošku jej zkuste povytáhnout, ať máme jistotu,“ dodává a sleduje naši práci.

Stromky sázíme asi 120 centimetrů od sebe a vzdálenosti odměřujeme násadou od motyky. „Když někde uvidíte, že tam roste smrček, nechte ho pěkně tam a pokračujte s rozestupem o kousek dál,“ slyšíme další radu.

Mýtinou se rozléhají pokyny, kopání motyk a sazečů a odfukování. Na některých místech jde práce snadno, jinde je to těžší. Zejména tam, kde jsou v zemi kořeny od pařezů nebo hodně ostružiní a kamenů. „Jde ti to?“ ptá se opodál muž svojí manželky. „Není to sranda,“ odvětí mu a na chvíli se narovná.

Koukám, jak mému kolegovi z Císařova jde práce pěkně od ruky. „Když už jsem přijel takovou cestu, tak přece nezasadím jen tak málo," říká. Do země dává pátou sazenici a výrazně pomáhá i s těmi mými kusy. To už se k našemu stanovišti blíží další dobrovolníci. „Už jsou tu další,“ volá na nás lesák. „Máte zalesnit jen pět sazenic, ať se dnes dostane na všechny. Kdo má víc, vytahat,“ žertuje, zatímco se k nám přibližuje skupinka skautek, kamarádky, i maminka s kočárkem. „Jestli vás můžu poprosit, běžte nám dodělat tu poslední řadu,“ vyzývá je jeden z lesních správců. 

Pomalu se loučím s mým kolegou, který se zápalem sází několik dalších stromků a vydávám se podívat na další místa. „Tak vidíš, máme tady svůj stromeček,“ zaslechnu ještě na kraji mýtiny rozhovor maminky s dcerou. „Třeba se to podaří a vyroste tady nový les. Co myslíš?“, ptá se maminka. „Určitě ano, mami“, odpovídá s nadějí v hlase děvče.