GLOSA Vzácný výlet do minulosti díky archivu

Olomoucký archiv nedávno zveřejnil rozsáhlou sbírku fotografií Josefa Kšíra, tento úředník olomouckého stavebního úřadu byl velmi aktivní a na jeho fotografiích jsou tak zachyceny mnohá již neexistující nebo radikálně změněná místa. Můžeme vidět třeba tramvaje na Horním náměstí nebo místa bez tramvají kde dnes jezdí, již zrušené toky na Třídě svobody. Staré fotografie jsou velmi oblíbené, většinou ještě v černobílé podobě nás vrací do světa, který si už téměř nikdo nemůžeme pamatovat, snad i kvůli těm chybějícím barvám nám tento vhled do minulosti připadá zajímavý. Fotografiím se dá uměle dodat barevnost, záleží pak na každém, která varianta je mu příjemnější na pohled.

Díky vysoké kvalitě Kšírových snímků (skenovaných často z negativu) můžeme vidět i drobné detaily, kterých by si možná pozorovatel na samotné fotografii běžně nevšiml. Nabízí se však i myšlenka mého oblíbeného ponaučení či, chcete-li, inspirace minulostí. Prozíravost předků se často dá najít právě i na těchto fotografiích. Jednou z nich může být pohled do třídy Svobody, kterou křížily zpočátku tramvaje na obou linkách, samotnou třídou však nejdřív nejezdily. Camillo Sitte, který byl tvůrcem plánu na rozvoj města po bourání hradeb, tramvaj plánoval částečně jinými místy, i tak vznikla velmi široká třída Svobody (při svém vzniku pod názvem Josefa z Englů), kam se v 50. letech tramvaje vešly, ano, můžeme namítnout, že tam ještě teklo rameno Moravy, ovšem i tak je tam místa spousta.

Nabízí se i pohled na vznikající budovu pozemkového úřadu (kde je kavárna Mahler), která je z pohledu olomoucké historie velmi mladou stavbou, ale do Horního náměstí zapadá velmi citlivě. Na náměstí můžeme pozorovat i ony dvě věci, které se v diskusích ohledně centra města objevují s jistou pravidelností, což naprosto chápu. Lampy a stromy – na fotografiích z konce 19. století i 20. a 30. let 20 st. můžeme na Horním náměstí vidět spoustu zeleně a co se týče lamp, také se tu vyskytuje několik variant, tehdy samozřejmě braných za něco ryze praktického, pro nás dnes zajímavého i z estetického hlediska.

Každý si na snímcích něco najde, někoho vrátí do vzpomínek z dětství, vyprávění babiček a dědečků nebo si opráší informace nastudované z knih mnoha olomouckých písmáků, kteří se historii věnovali, věnují a doufejme, že věnovat budou. Fotografie jsou veřejně přístupné na digitální badatelně, a tak neváhejte a podívejte se. Jen upozorňuji, že jich je tolik, že hrozí, že u nich zůstanete několik dlouhých hodin.

Zdroj fotografií: Státní okresní archiv Olomouc