PŘEDČASNÉ JARO Příroda riskuje, pravé jaro to ještě není, říká ekolog Petr Loyka

Jaro je tu hodně brzo, vody je více než v minulých letech, ale neumíme ji zadržovat, a klimatické změny se potvrzují. To je stručný přehled komentářů na téma současného počasí. Zeptali jsme se, jak vnímá situaci Petr Loyka, který je nejen vedoucím odboru životního prostředí, ale také přírodovědcem a autorem řady odborných prací.

Za poslední dva měsíce byla asi třikrát uzavřena olomoucká náplavka, deštivé počasí je teď zcela běžné. Jsme na tom stran zásob podzemní vody lépe než v minulých letech?

Jsme na tom nejlépe za posledních pět let. To, jak řeka i při povodni v zimě ovlivňuje úroveň ostatních vod v nivě a stav podzemní vody, vidíme i na nárůstu hladiny v uzavřených jamách po těžbě štěrkopísku přímo v Olomouci, které jsou od řeky různě vzdáleny. Pískovny Cajnerák, Holické pískovny, ale i od Moravy vzdálenější Hamrys jsou také na pětiletém maximu hladiny vody. Docela mě překvapilo, jak se opakované zaplavení náplavky stalo v Olomouci tématem. Připomínám, že náplavka nemá žádný vliv na regulaci výšky hladiny vody při povodni. Je to jen prostor pravého břehu v nižší úrovni než je nábřeží a nedílná součást zrealizované etapy protipovodňových opatření, umožňující přiblížit řeku lidem. Náplavka musí odolat proudění vody, ledovým jevům i pohybu těžké techniky zajišťující její údržbu. Je postavena tak, aby byla zaplavována průtokem v Moravě nad Q30d, což znamená, že zhruba 30 dní v roce může být náplavka pod vodou. Díky efektivní manipulaci na jezu níže po toku je ale zaplavována až při daleko vyšším průtoku vody, což je důvodem, že ji poprvé prověřily až tyto povodňové situace.

Ornitologové hlásí velmi brzký návrat některých druhů tažných ptáků, od poloviny února kvetou nejen sněženky a bledule, ale i další květiny. Máme tu už opravdu jaro, nebo „příroda“ riskuje, že všechno pomrzne?

To, že už zase počítáme teplotní rekordy, i když nám již v loňských letních vedrech někteří předpovídali tuhou zimu, neznamená příchod jara. Souhlasím, „příroda riskuje“ a může přijít krutá změna. Také mě nepřekvapí, když si zase květen prohodí teploty s říjnem, pak skočíme rovnou do veder, prověří nás výkyvy počasí nebo tornádo.

Vývoj klimatu sledujete dlouhodobě. Naplňují výše popsané projevy vaše dřívější předpoklady?

Ano, naplňují a zase se vrátím k vodě. Voda je klíčovým živlem v době klimatických změn. Může jí být málo a v určitých momentech zase až příliš mnoho a stále v celé České republice chybí opatření, která by zadržela v krajině vodu. Povodně se nám připomenou po letech sucha najednou o Vánocích a v době klimatických změn se čím dál častěji setkáváme s extrémními přívalovými dešti nebo se situací, kdy unavená půda není schopna absorbovat nečekané příděly vody z dešťů. Boj se suchem je pro mě politický pojem, se suchem se bojovat nedá, suchu se budeme muset přizpůsobit a revidovat ty lidské činnosti, které jej ještě prohlubují. K tomu se musíme snažit uzdravit zemědělskou a lesní krajinu a tu říční s jejími ekosystémy chránit před nesmyslnými projekty, jež jí mohou nadobro zničit. Trochu si rýpnu; ten nenáviděný Green Deal pro mě neznamená jen dekarbonizaci, ale také efektivní ochranu vody, půdy, ovzduší, krajiny, čili příležitost.

Můžete trochu rozvést tu příležitost, o níž mluvíte? Týká se jen redukce skleníkových plynů?

Nárůsty teploty nebo extrémní výkyvy počasí v souvislosti s klimatickou změnou přece ovlivňují složky životního prostředí i životy lidí. Pro to pro mě není Zelená dohoda jen ambiciózní redukce skleníkových plynů. Považuji ji za příležitost zamyslet se ve všech ekologických souvislostech nad šetrnějším chováním k přírodě, k vodě, k půdě, nebo i jako možnost zvážit, do jaké míry mohou být zdravé a pestré lesy alespoň minimálním úložištěm uhlíku. Příležitost nastavit ekologicky i ekonomicky udržitelná pravidla, aby Česká republika měla zdravé zemědělství respektující principy ochrany půdy, města byla čistší a zelenější.