V olomoucké zoologické zahradě odchovali dalšího zubra

Za 7 let 8 mláďat. Chov zubrů v olomoucké zoo slaví další úspěch.

„Dne 25. 5. 2020 se narodilo u zubrů další  mládě - tentokrát sameček, který dostal jméno Omar. Všechna u nás narozená mláďata musí začínat na písmena „OM“ pro snadnější zařazení do plemenné knihy,“ popisuje zooložka Jitka Vokurková.

Chov v ZOO Olomouc

Zubří obora ve slovenských Topoľčiankách se v r. 1959 stala hned po Polsku druhým největším chovatelem zubrů  na světě.

Právě z této obory v roce 1973 získala olomoucká zoo své první zubry (Simon, Sylva a Silučka). Ze Simona a Sylvy se stal úspěšný chovný pár. Na základě dochovaných dokumentů víme, že první mládě Silueta se narodilo v témže roce 1973 a poslední – Čertík v roce 1976. Úhynem býka Simona v roce 1986 chov v olomoucké zahradě ustal.

Jeho znovuvzkříšení se pojí až s rokem 2013, kdy byl dovezen samec Bojen ze Švédska a 2 samice Patricia  a Rosemary z Bratislavy. V Zoo Olomouc se celkově od roku 2013 úspěšně odchovalo 8 zubrů.

Obecné informace o zubrech

Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou plodné po celý život, během něhož porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří stromy a keře (33 %), trávy a byliny (67 %). Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský. Zubr evropský má dvě genetické linie. Bez příměsi kavkazské krve, tzv. nížinná (Bělověžská) linie, kterou zakládalo 7 čistokrevných zvířat (4,3). Kavkazská krev pak koluje u zubrů tzv. nížinně-kavkazské linie.

Záchrana přišla v poslední chvíli

Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace  přirozeného prostředí ho však přivedly na hranici vymření. V přírodě byl počátkem 20. st. vyhuben. V té době se naštěstí nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů.

V roce 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, zůstávalo naživu zhruba 60 kusů. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách vyústil v letech 1952‒1966 k návratu zubrů v rámci repatriace do Bělověžského pralesa. Teď už pro ně skýtal bezpečný domov, nikoliv hrozbu jako v dobách minulých, kdy byl vyhledávanou lokalitou lovu místních panovníků. Postupně tak narůstal počet zvířat ve volné přírodě. V roce 2016 celkový počet zubrů dosahoval již 6573 jedinců, z toho 4472 žilo ve volné přírodě.

Největší stáda současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata, s případným využitím pro chov. V současné době dochází k repatriaci tohoto druhu i v dalších zemích Evropy a Asie.

Ve vojenském prostoru v Milovicích byla také vypuštěna skupina zubrů, která se tu i rozmnožuje.