Václav Havel v Olomouci Zdenek Zukal: Revoluce v roce 1989? Zdálo se mi to neskutečné

Před jednatřiceti lety proběhla v České republice událost, která do dějin vstoupila pod názvem Sametová revoluce. Nejvíce jsou s datem 17. listopadu spojené demonstrace v Praze. Protesty se ale nevyhnuly ani jiným městům v republice, hanácká metropole Olomouc nebyla výjimkou. Zdenek Zukal, Olomoučanům velmi známá osobnost, už tehdy zachycoval protesty v Olomouci na kameru, od samého počátku.

HV: Pane Zukale, kde vás zastihla revoluce v roce 1989?

Revoluce v roce 1989 mě zastihla v Olomouci, protože jsem pracoval v audiovizuálním centru Univerzity Palackého jako kameraman. A jelikož jsme měli sídlo v budově filozofické fakulty, byl jsem u studentské okupační stávky od jejího samotného počátku. Vše jsem samozřejmě točil. Protože nám zaměstnanci zvláštního oddělení zabavili univerzitní kamery, měli jsme tehdy vypůjčené kamery VHS a na ty jsme veškeré dění na univerzitě i ve městě natáčeli.

Vše jsem samozřejmě točil. Protože nám zaměstnanci zvláštního oddělení zabavili univerzitní kamery, měli jsme tehdy vypůjčené kamery VHS a na ty jsme veškeré dění na univerzitě i ve městě natáčeli.

HV: Jak jste vy a celá Olomouc prožívali 17. listopad?

2. Prožíval jsem tu dobu velmi intenzivně. Zúčastňoval jsem se všech demonstrací a akcí ve městě a na univerzitě. Na té první, která se konala u oken dnešní Hanácké restaurace, nás ještě moc nebylo. Dohlíželi na nás policisté se psy, kteří byli schovaní na nádvoří radnice. Celou dobu jsme čekali, kdy přijdou a rozeženou nás. Během okupační stávky jsem byl v podstatě na fakultě 24 hodin denně až do Vánoc.

Zdálo se mi to neskutečné, že se něco takového mohlo stát, protože jsem byl smířen s tím, že komunisti tady budou na věky věků.

HV: Pamatujete si, co jste si tehdy myslel, jak jste vnímal to, co se děje?

Zdálo se mi to neskutečné, že se něco takového mohlo stát, protože jsem byl smířen s tím, že komunisti tady budou na věky věků. Nepočítal jsem s tím, že se něco může změnit. A najednou jsme měnili dějiny. Byla to velmi hektická doba, kdy člověk neměl moc čas na to, o těch věcech přemýšlet. Navíc vše bylo jednoduché, černobílé. Byli jsme jenom „my" a „oni". My, co si změny přejeme, a oni, kteří je nechtějí.

Záběry z Univerzity Palackého v Olomouci, návštěva Václava Havla, Zdeněk Zukal za kamerou

HV: Máte spoustu fotografií i vedií, vracíte se k nim i po letech, že se chcete podívat, jak to tehdy v hanácké metropoli vypadalo?

Svá videa si občas pouštím. Vždy se mi vrátí ta neopakovatelná atmosféra, která se už bohužel nikdy nemůže vrátit. A asi už těžko někdy zažijeme, kdy celý národ držel při sobě, kdy pomáhal jeden druhému bez toho, aby přemýšlel o tom, co z toho bude mít za zisk. Navíc ta videa mají to kouzlo, že je z nich dodnes patrné, kdo tu revoluci „dělal" a kdo ne.

Svá videa si občas pouštím. Vždy se mi vrátí ta neopakovatelná atmosféra, která se už bohužel nikdy nemůže vrátit.

HV: Už je to víc, než třicet let. Jak se podle vás Olomouc změnila a v čem?

Olomouc se za tu dobu změnila hrozně moc. Před rokem 89 byla smutná a šedá. Hlavně díky podnikatelům a soukromníkům dostala barvy, domy nové fasády a centrum města začalo alespoň trochu žít. I když lidé kvůli práci mají méně času než dřív, je tady celá řada možností pro kulturní a sportovní vyžití. A abych nezapomněl, je tady mnohem více barů a hospod, což taky není úplně k zahození.