Nahrál na všechny góly Chvátal: Byl jsem debil. Teď je to úplně jiné

Obránce Juraj Chvátal se zpět do SK Sigma Olomouc vrátil po hostování ve slovenské druholigové Podbrezové. Po přípravě zůstal v kádru a ve druhém kole doma na Andrově stadionu nastoupil v základní sestavě. Byl to povedený comeback na Hanou, Chvátal přihrával na všechny tři olomoucké góly a výrazně tak pomohl týmu k tříbodovému zisku. „Ty asistence jsou jen bonus, jsem rád, že jsem takto pomohl týmu. A jdeme dál,“ řekl Chvátal, který prvoligový zápas za Sigmu odehrál po dvou letech a dvou měsících.

Jak jste si užil návrat na Andrův stadion? Tři asistence, to je možná i více, než jste sám čekal.
Je to asi úplně něco jiného, než jsem čekal. Návrat jsem si užil skvěle. Těšil jsem se na to, že jsem zpět a zase můžu hrát. Super, že jsme to zvládli. Ty asistence jsou jen bonus, jsem rád, že jsem takto pomohl týmu. A jdeme dál.

Rostla vám nějak sebedůvěra v utkání?
Samozřejmě asi každému hráči roste sebevědomí, když se mu podaří pár věcí. Ty asistence jsem nebral nějak extra, byly to prostě rohy. Kluci si to tam skvěle našli, je to super. V zápase jsem se ale cítil dobře, takže potom můžu vymyslet i něco navíc. Pak je také velká zásluha Háliče, že tam udělat takový skvělý náběh.

Jak moc jste si probíral tu nepovedenou anabázi v Olomouc a ty následné dva roky hostování? Myslel jste na to před zápasem?
Vůbec. Jak jsem skončil na Slovensku, tak jsem se soustředil jen na to, že se chci vrátit, dokázat, že tady můžu hrát, dokázat, že na ligu mám. Jsem si vědomý toho, že ten rok, který jsem tady byl, nebyl dobrý. Ani z mé strany, co se týká nějaké mentality, ani po sportovní stránce. Takže od prvního dne přípravy jsem byl nastavený na to, že chci hrát a že si místo v týmu vybojuju.

Jak probíhaly nácviky standardních situací? Ty rohy jste kopl dokonale.
Upřímně, to byl asi první zápas v životě, ve kterém jsem kopal rohy. Dozvěděl jsem se to na předzápasovém tréninku, protože nám vypadl Pablo. Ale den před zápasem to nebylo ono, na rozcvičce ještě byl trávník takový jiný, pomalu se mi ani nedařilo dát pořádný centr. Pak přišel zápas a všechno to šlo. Nějak si to sedlo a vyšlo to.

Hodně důležitý byl druhý gól, v závěru poločasu, do šatny. Kopl jste míč přesně tam, kam jste chtěl?
Ani náhodou (směje se) Byl to konec poločasu, byla tam nějaká pasáž, kdy jsme tam honili míč. Byl jsem zatavený, na ten roh jsem šel asi minut a půl. A upřímně, chtěl jsem to na první tyč, uletělo mi to. Chválabohu, že si to Zif našel a dopadlo to takto. Není to moje zásluha, je to vždy o těch dalších hráčích.

Třetí asistence, to byla fotbalová paráda. Přihrál jste někdy lépe na gól?
Asi ne. V zápase asi ne, v tréninku to někdy zkouším. Někdy to vyjde, někdy ne. Teď to sedlo dobře, prostor tam byl docela velký a Hálič si skvěle naběhl a skvěle to vyřešil.

A povedlo se vám někdy přihrát v utkání na tři góly?
Naposledy v žácích.

Zápas to ale nebyl lehký, Pardubice docela zlobily.
Nebyl to ten výkon, jaký jsme si představovali, nebylo to to, co umíme hrát. Co jsme ukázali třeba na Spartě. Ale i takové zápasy jsou, takový je fotbal. Jako tým jsme to zvládli, pomohla nám efektivita, když jsme využili šance, které jsme si vytvořili. Musíme se z toho poučit a jdeme dál. Teď nás čeká Slavia, ta by nás z takových věcí trestala. Je super, že máme tři body a jedeme pracovat dál.

Byl jste dva roky na Slovensku ve druhé lize. Co vám to dalo? Vrátil jste se v dobré formě?
Upřímně – fotbalově mi to moc nedalo. Ale podmínky tam byly dobré, poznal jsem tam super lidi, kteří mi trošku nastavili hlavu. Našel jsem tak trochu jinou cestu. To mi velmi pomohlo. A vrátil jsem se jinak nastavený, je to všechno o hlavě.

Můžete tu jinou cestu trošku přiblížit?
Jak už jsem řekl, ten rok, co jsem tady byl, nebyl dobrý po sportovní stránce, ale ani tím, jak jsem byl nastavený. Byl jsem, když to řeknu na rovinu, debil. Poznal jsem lidi, kteří mi ukázali jinou cestu, přes meditaci a další věci. To mi pomohlo. Nastavení hlavy, mentality, toho, co chci. Tehdy mi to bylo všechno nějak jedno, hádal jsem se, hledal jsem konflikty. Teď je to úplně jiné.

Jaký máte osobní cíl po návratu do Sigmy?
V první řadě být zdravý a hrávat pravidelně, místo v sestavě si vybojovat. Být tam, být oporou. A řeknu to upřímně, mám rok do konce smlouvy, taky bojuju i o sebe, o svoji budoucnost. Hraju fotbal, je to sport, který miluju a chci se zlepšovat. Takže se chci určitě posouvat dál.