Nejen Mixed Emotions: Předvánoční koncerty mimo scénu na Horním náměstí

Je to taková olomoucká klasika už dobrých dvacet let, a možná víc: od roku 1989 se toho změnilo mnoho, ne však autorská kulturní scéna, která nadále přežívá po hospodách. Většinový konzument se o ní nikdy nedozví, protože nejen vánoční scéna na Horním náměstí nemá odvahu experimentovat a raději dává přednost revivalům všeho druhu.

Z určitého úhlu pohledu to možná nějaký smysl dává: autorské kapely rozhodně nejsou mainstream; je nutné poslouchat i texty, a tudíž je otázka, jestli na to náměstí vůbec patří. Většinové publikum by možná jejich tvorbu stejně nedocenilo, a při punči splní úlohu zvukové kulisy kdejaký revival zkrátka lépe (zhruba nastejno by vyšlo nahlas puštěné rádio). Úhlů pohledu je ale samozřejmě víc.

Kulturní Olomouc

Jestli je ovšem Olomouc něčím na kulturní scéně zajímavá, pak (mimo jiné) právě bohatstvím a šíří hudebních těles, jejichž textařská i skladatelská mimořádnost je zcela ne-sporná. Všimli si toho už mnozí - počínaje kulturními redaktory Českého rozhlasu až po hospodské, kteří v termínech koncertů mívají plné hospody - bohužel jsou ale šedesátá léta jen jednou za sto let, a současná neoficiální hudební scéna nestihla ta minulá, a nedožije těch nadcházejících. A tak se od zmíněného roku 1989 vlastně mnoho nezměnilo: kulturním centrem Olomouce je nadále Ponorka, k ní zcela jistě přibylo Bounty a možná ještě přibyl i Bluesbar Garch, který je přes změnu majitele v nedávné době nadále schopen hostit hudebně vyzrálá a kvalitní domácí tělesa. Nedá se přitom říci, jestli by tyto kapely, kterým jsme si zvykli říkat amatérské, po scéně na Horním náměstí ještě vůbec toužily: mít totiž na pódiu za předs-kokana koncertu kdejakého ambiciozního politika s nůžkami v ruce při zahajování vánočních trhů by je možná ani nelákalo, a být pro změnu předskokanem obligátním the Again už asi vůbec ne. Horní náměstí přesto žije, a to už řadu let stále ve stejném duchu. Masa u punče přitom pochopitelně ně-jakou vyšší kulturu nežádá, a pokud něco k ovíněným myslím hraje, je vcelku jedno co. Na pódiu se tak prostřídá Dechová hudba při HZS Olomouc, finalista soutěže Tohle je hlas Pavel Helan, Popová škola, a když není co hrát, postačí vánoční reprodukovaná hudba. Z nudy a šedi alespoň trochu vyčnívá Robert Křesťan, protože folkařem neurazíš. Anketa Olomouckého Večerníku, kter-ou jsme na trzích po čtyři dny prováděli mezi přítomnými, přitom jasně ukázala, že ani jeden (!!) z pětadvaceti dotázaných vůbec netuší, jaká tělesa na náměstí právě hrají. Ale kulisa především; je to zhruba totéž, jako rádio, puštěné v autobuse, nebo při sečení zahrady.Mixed Emotions zahráli minulý týden v Bluesbaru Garch. Jsou součástí scény, která tvoří skutečnou kulturní Olomouc.

Kdo si ještě vzpomene na rok 2004...

Kdo si ještě vzpomene, že jsme to byli my, redaktoři Olomouckého Večerníku, kteří v roce 2004 vymysleli a s tehdejším primátorem Tesaříkem zorganizovali soutěž o pojmenování vánočního stromu. Děti malovaly obrázky smrku na náměstí a navrhovaly jména; soutěž se ujala a přetrvala dodnes. Jsme na to hrdí, ale mediálním partnerem už ani jako vymyslitelé celé akce dávno nejsme. Ale možná jím už ani netoužíme být.Tehdy se vedla poměrně intenzivní veřejná debata o podobě vánočních trhů. Trhovce z devadesátých let mělo nahradit něco vzletnějšího, což skončilo stejným sortimentem, totiž bavlněnými ponožkami 3+1 pár zdarma, sjednocenějšími stánky a nevkusným svítícím kolotočem před radnicí. Od té doby několikrát proběh-la výběrovka na nového provozovatele vánočních trhů; volalo se po tradičním vánočním sortimentu, pod čímž si noví provozovatelé se starým myšlením neuměli bohužel představit nic jiného, než punč. Všechny nadšené kováře a řezbáře tak nemilosrdně odvál trh; jde přece o to, inkasovat od pronajímatelů stánků statisícové nájemné, které nebohý rukodělný řemeslník z tržby nikdy nezaplatí. Po zhruba deseti letech tak příšerný svítící kolotoč před vstupem do radnice zůstal a svítí dál do očí, stánků sice prý několikrát ubylo, ale z Horního náměstí se stala akorát smradlavá venkovní hospoda čtvrté cenové s ovíněnými patnáctiletými dětmi; zábava je to natolik skvělá, že si toho jistě všimla i pověstná redakce Lonely Planet. Ta na to má jiný názor, než redakce Večerníku; možná proto, že z fotek vypadá atmoška na náměstí skvěle. V anketě, kterou radnice uspořádala zkraje tohoto roku, se pak většina hlasujících vyjádřila tak, že jim současná podoba vánočních trhů vyhovuje.

Když chybí fantazie

Jistě: my v redakci jsme nespolkli moudrost světa, a jak nám, tak i ostatním kritikům toho, co se na náměstí děje, je jasné, že nelze - v zájmu vyšší kultury a dalšího vzdělávání obyva-telstva - stanovit esetetickou uměnovědnou komisi, která by na pódium pouštěla jen umělecky hodnotné soubory pro výrazně menšinové publikum. Je samozřejmé, že na náměstí z mnoha důvodů musí vždycky zvítězit větši-nový vkus - a nic proti němu nemáme. Pamatujeme si nicméně první rok, kdy se na tržiš-ti objevilo kluziště; vznikla tehdá jakási spontánní akce a uspořádal se ukázkový hokejový zápas přípravky HC Olomouc, jakási Winter Classic v malém; a Olomouc byla nadšena. Sedmiletí kluci táhli ve výstroji městem a na zápas se přišly podívat davy; ti hoši možná poprvé hráli před publikem, které nebylo tvořeno pouze jejich rodiči. Akce se ale nikdy neopakovala. Jenže právě takovéto aktivity a snahy činí vánoční (anebo jakékoliv) akce výjimečnými a ne-zapomenutelnými.Pokud se vrátíme k hudbě, ve zbytku předvánočního času nás v Olomouci čeká ještě několik koncertů, které doopravdy stojí za návštěvu a poslech. Hrají hudební tělesa, která jsou umělecky zralá, nejsou příliš a nepochopitelně intelektuální a zahleděná do sebe, mají texty, které se vám budou líbit, protože vám budou mluvit ze srdce. Stejně jako na náměstí se na nich nevybírá vstupné. Tuto koncert-ní žeň ale nezahajoval a za-hajovat ani nebude žádný náměstek v šedivém kabátci a s nůžkami v ruce, který si na pódium odskočil za do-provodu svého PR poradce od psaní úvodníčku do Radničních listů. Schválně vám přitom neřekneme, které kapely kde hrají, a v jakých termínech. Hledejte si sami, abyste za svoji snahu mohli být odměněni.

Vlastimil Blaťák