ZÁSADNÍ OBJEVY Z OLOMOUCE Lumír Hanuš: Řada lékařů se konopí bojí, přitom je univerzální lék

Výzkum účinků konopí probíhá již celá desetiletí a přináší řadu cenných zjištění, která mají navíc místní regionální stopu. Zásadní objevy o této rostlině byly totiž uskutečněny buď přímo v hanácké metropoli anebo je učinili vědci, kteří z ní pochází. Již v roce 1954 například proběhla na místní univerzitě první vědecká konference, která otevřela debatu o léčebném vlivu konopí. O deset let později byla na lékařské fakultě UP poprvé určena správná struktura THC. Zásadním přínosem vědě byl objev a izolace látky anandamid, která významně přispěla k pochopení účinku konopí na lidský organismus. Učinil jej olomoucký rodák Lumír Hanuš, který patří mezi přední světové vědce. Přestože už řadu let žije a pracuje v Jeruzalémě, do svého rodného kraje se stále rád vrací. Do ČR přicestoval před prázdninami, a díky tomu jsme měli příležitost s ním osobně promluvit o jeho vědecké cestě i budoucnosti léčebného konopí.

Jak jste se vůbec dostal ke konopí jako vědeckému tématu?

Vystudoval jsem analytickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého a při studiu jsem začal pracovat na Lékařské fakultě u pana profesora Krejčího. Hledal tehdy studenta na krátkodobý úvazek. Ačkoli jsem nepatřil mezi premianty, výborně jsem se totiž naučil jen to, co jsem považoval za zajímavé a užitečné, takže v laboratoři jsem exceloval. Profesor Krejčí mi tehdy dal knížku o konopí, která mě naprosto pohltila. Začal jsem odborníkům po celém světě psát žádosti o jejich vědecké práce a věnoval jsem se tématu od rána do večera.

Jak se tehdy na konopí nahlíželo?

Jako na rostlinu určenou k výrobě vláken, tzv. přadnou. V tehdejším Československu se už konopí pěstovalo pouze na Slovensku. Ale právě v těchto letech se ukazoval obrovský léčebný potenciál. Profesor Krejčí publikoval o antibakteriálních účincích konopí už v roce 1952 a spolu s vynikajícím chemikem profesorem Šantavým v roce 1955 popsal první kanabinoidní látku – kyselinu kanabidiovou. A byl to právě profesor Šantavý, kdo v roce 1964 určil správnou strukturu a absolutní konfiguraci tetrahydrokanabinolu (THC) – hlavní psychoaktivní látky v konopí. Byl to obrovský milník na cestě k pochopení celého endokanabinoidního systému v lidském těle.

Vaše vědecká cesta pak pokračovala i do zahraničí...

Ano, díky propojení s profesorem Krejčím jsem měl možnost spolupracovat se zahraničím – mimo jiné s Univerzitou v Mississippi, kde jsem dělal postdoktorát. Později jsem se přes korespondenci seznámil s profesorem Mechoulamem z Hebrejské univerzity, který mě zval za ním na návštěvu do Izraele. Vyšlo to ale až v roce 1990, kdy jsem přijal jeho nabídku a těšil se, že budu pracovat s konopím. Jenže hned první den mi řekl, že mám s jedním americkým vědcem izolovat látku, která se váže na právě objevené kanabinoidní receptory v mozku. Byl jsem zaskočený.

Byla to výzva… Jak to nakonec dopadlo?

Obrovská výzva. V jednu chvíli se zdálo, že celý projekt skončí. Profesor Mechoulam se obával, že výzkum trvá dlouho a že výsledků nedosáhneme. Ale nevzdali jsme to – a po roce a půl jsme izolovali látku, kterou jsme pojmenovali anandamid. Název vychází ze sanskrtu – „ananda“ – což znamená vnitřní štěstí. Anandamid se tvoří v těle přirozeně, zejména v momentech, kdy organismus potřebuje obnovit rovnováhu, tzv. homeostázu. Vědecky to byl obrovský krok kupředu. V roce 1992 jsme výsledky publikovali v časopisu Science – a rozběhla se nová etapa výzkumu konopí.

Proč tedy konopí není více rozšířené v klasické léčbě?

Zásadní roli hrají ekonomické faktory. Farmaceutický průmysl se konopí vyhýbá – je to totiž „příliš univerzální lék“. Pokud byste konopím léčili různé potíže, snížil by se odbyt mnoha samostatných přípravků. Nicméně často zdůrazňuji, že konopí neléčí každého, každou nemoc ani každé její stádium. V lidském těle máme kanabinoidní receptory prakticky všude, od hlavy až k patě, jenže množství receptorů se u lidí liší. Léčebný účinek konopí závisí na konkrétní odrůdě, místu a způsobu její kultivace, genetické výbavě pacienta i jeho přístupu k léčbě. Například v Izraeli vidíme, že asi 10 % pacientů ukončí léčbu, protože jim konopí nepomáhá nebo jim nedělá dobře. Často ale jen nenašli vhodnou odrůdu nebo špatně dávkují (tedy předávkovali se).  

Jaká by měla být podle vás budoucnost konopí v medicíně?

Klíčem je legalizace. Mnoho lékařů se dnes bojí s konopím pracovat, aby neměli problémy. Ale bez otevřeného výzkumu se nepohneme dál. Já věřím, že medicína časem plně využije potenciál konopí – a že objevíme další léčivé mechanismy. Ale zároveň vždy říkám, že bych byl raději, kdyby lidé zůstali zdraví a o konopí jsme si mohli jen povídat.

Na závěr krátká odbočka. Během své poslední návštěvy Olomouce jste navštívil společnost FARMAK. V areálu firmy, která se tehdy jmenovala Farmakon, jste psal svou diplomovou práci. Jak na toto období vzpomínáte?

Velmi rád. Vedl mě zde tehdy pan doktor Michalský – vynikající chemik a člověk. Společně jsme syntetizovali peptidy z tyroidního hormon – práce nesla název „Syntéza dílčích sekvencí N- a C – terminální části alfa-tyrocalcitoninu“. Učil mě přesnosti, trpělivosti. Dodnes si pamatuji jeho větu: „Lumíre, dneska syntetizujeme – nemám rád olejíčky, musí to být špejličky!“. Na tu dobu rád vzpomínám – formovala mě jako vědce i jako člověka. Mimochodem, na univerzitě mě tehdy učil i pan inženýr Žák, jehož si velmi vážím – byl to skvělý pedagog s hlubokým vhledem do praxe. Těší mě, že se budu symbolicky vracet zpět, neboť jsme se letos s inženýrem Žákem dohodli, že pomohu jako odborný konzultant společnosti MedicProgress, která se mimo jiné zaměřuje na konopné produkty. Mám radost, že mohu předávat zkušenosti dál – a zároveň zůstávám spojen s místy, kde má vědecká cesta kdysi začala.