ROZHOVOR Martin Major: Od Francouzů se učme sebevědomí. Nepodceňujme se!

Budoucnost Olomouce svým způsobem ovlivňuje každý z jejích zhruba sto tisíc obyvatel, i desítky tisíc dalších, kteří sem dojíždějí za prací či za studiem. Nejvýrazněji se však do kondice i budoucnosti města propisují rozhodnutí místních komunálních politiků a představitelů významných institucí. Chceme se v nepravidelném seriálu nejvýraznějších z nich ptát, jak své město vidí oni a co by mu rádi dali. Dnes jsme si povídali s Martinem Majorem, poslancem a bývalým primátorem Olomouce.

Jste olomouckým rodákem. Jak své rodné město vnímáte?

Olomouc je pro mě prostě doma. Tady jsem se narodil, vyrostl, mám rodinu i přátele. Když projdu kolem orloje, zajdu do Smetanových sadů nebo na fotbal na Andrův stadion, vždycky cítím, že Olomouc není jen město, ale kus mé identity. Má historii, kulturu i neopakovatelnou atmosféru. Ať už jde o bohaté dějiny univerzity, barokní památky, nebo tradiční hanácký folklor, všechno to dohromady vytváří jedinečné prostředí, na které můžeme být hrdí. Jen mě mrzí, že často nevyužíváme svůj obrovský potenciál. Máme na víc, než jen stát na místě. A to jak v dopravě a investicích, tak třeba v podpoře mladých lidí, kteří by tady měli vidět svou budoucnost.

Umíte si představit, že byste dlouhodobě působil nebo žil někde jinde?

Krátkodobě určitě. Studium, práce v zahraničí, poznávání světa člověka posune a otevře mu oči. Já sám jsem měl možnost cestovat i profesně působit v různých prostředích a bylo to vždycky obohacující. Ale trvale? To už ne. Olomouc je pro mě domov. Tady jsem zakořeněný a mám k městu vztah, který se nedá ničím nahradit. A možná i proto se angažuji v politice. Když vidím, že věci nefungují tak, jak by mohly, nechci jen brblat. Chci se snažit je zlepšit.

Co vás přivedlo k francouzštině?

Trochu náhoda a trochu výzva. Chodil jsem na osmileté studium na Slovanském gymnáziu, kde fungovala i česko-francouzská sekce. To mě inspirovalo a řekl jsem si: „Proč ne?“ V té době to bylo něco mimořádného. Možnost učit se francouzsky v intenzivní podobě, poznávat kulturu a historii jinak než jen z učebnic. Naučil jsem se jazyk, poznal Francii i jejich mentalitu. A taky jsem pochopil, že croissant se čte úplně jinak, než si většina Čechů myslí. Byla to zkušenost, která mi ukázala, že když se člověk nebojí zkusit něco neobvyklého, může mu to otevřít dveře, které by jinak zůstaly zavřené.

Je něco, co bychom si měli od Francouzů vzít za vzor?

Jednoznačně sebevědomí. Oni jsou hrdí na svoje tradice, víno, architekturu i kvalitu života. Dovedou ocenit vlastní kulturu a umějí ji umně prodat cizincům. My se často podceňujeme, spokojíme se s málem a málo věříme sami sobě. Přitom máme co nabídnout, od skvělé univerzity přes divadla, muzea, sportovní tradici až po krásnou přírodu v okolí. Olomouc by si zasloužila víc ambicí – nebát se plánovat velké věci a mít odvahu je dotáhnout. Bez velkých vizí zůstaneme jen příjemným regionálním centrem. S vizemi se ale můžeme stát skutečným lídrem střední Moravy a přitahovat studenty, investory i turisty z celé Evropy.

Jak se dá ovlivnit dění v regionu z lavice Poslanecké sněmovny?

Mám zkušenost z obou světů. Byl jsem primátorem Olomouce a ještě delší dobu náměstkem, kdy jsem měl na starosti postupně většinu městských resortů. Vím, jaké to je, řešit věci přímo na radnici a jak rychle tam člověk vidí výsledky. Když se rozhodnete postavit most, sportovní halu nebo opravit školu, výsledek stojí před vámi celkem brzo. Ve sněmovně je to běh na delší trať, protože zákonodárná práce je složitější, ale i tam jde hodně udělat. Zákony mohou ulevit obcím od zbytečné byrokracie, mohou zajistit lepší financování měst a krajů. A kromě legislativy je tu i možnost prosazovat investice do strategických oblastí – do dálnic, železnice, univerzity, nemocnic nebo kultury. To všechno jsou věci, které regionu reálně pomohou. Ale chce to energii a chuť zabojovat, protože nic se samo nestane. A rozhodně to nesmí být o hledání důvodů, proč něco nejde.

Jste spokojený s tím, jakým směrem se olomoucká fotbalová Sigma vydává po změnách v majetkové struktuře?

Sigma je moje srdcová záležitost. Strávil jsem roky ve statutárních orgánech klubu a vím, jak obrovský význam má pro Olomouc – sportovně, společensky i ekonomicky. Proto jsem rád, že se podařilo najít nového majitele, který od prvního dne začal měnit věci k lepšímu. Přinesl stabilitu, jasnou vizi a ambici posunout klub dál. Sigma se díky tomu může dívat do budoucna s optimismem. A to je dobrá zpráva pro tisíce lidí, kteří žijí fotbalem a mají klub v srdci. Ten si přitom stále drží svou největší devizu, práci s mládeží. To je to, co Sigmu odlišuje a co jí dává budoucnost. Olomouc bez Sigmy by byla mnohem menší. Ten klub je součástí identity města, stejně jako orloj nebo univerzita.

Co Olomouc nejvíc potřebuje?

Možná by se hodilo moře (smích), ale to už nestihneme ani v příštích dvaceti letech… Ale teď vážně: jedno slovo – sebevědomí. Máme univerzitu, kulturu, sport i skvělou polohu. Ale to všechno se neobejde bez kvalitní infrastruktury a dlouhodobé strategie. Potřebujeme rychlejší dopravní spojení, dostavbu dálnice D35 a východní tangentu. Rozhodně podporuji vybudování multifunkční sportovní a kulturní arény, která by přinesla špičkové akce do Olomouce a oživila město i ekonomicky.

Stejně tak je důležité investovat do univerzity a do vědeckého výzkumu, protože právě to může městu přinést největší rozvoj. Pokud dokážeme spojit chytré investice do dopravy, vzdělání a moderních technologií, Olomouc bude místem, kde se nejen dobře žije, ale i pracuje a podniká.

Co podle vás trápí Novou Ulici a Horní lán, kde bydlíte?

Hlavně doprava a parkování. Denně sem míří auta lidí, kteří dojíždějí do Olomouce za prací, a ulice jsou tím zahlcené. To je podobný problém jako v jiných čtvrtích, ale tady se to projevuje nejvíc. Vedení města místo systémového řešení jen čeká, že se to vyřeší samo. Přitom se už roky mluví o záchytných parkovištích na okraji města, ale pořád to zůstává jen v šuplíku. Přitom by to bylo jednoduché a funkční řešení: lidé by zaparkovali u dálnice nebo hlavní silnice a do centra by se dopravili MHD. Takový systém funguje v mnoha evropských městech a odlehčuje nejen dopravě, ale i ovzduší. Chce to jen odvahu a dotáhnout věci do konce.

Jak si představujete Olomouc za deset či dvacet let?

Vidím ji jako sebevědomé, moderní město, které hraje důležitou roli nejen v Česku, ale i ve střední Evropě. Město, kde se dobře žije, pro rodiny, studenty i seniory. Město, které rozvíjí svůj potenciál v kultuře, sportu, vědě, výzkumu i turistice. Kde univerzita láká špičkové studenty z celého světa, kde moderní sportoviště dávají prostor mladým talentům a kde se zároveň uchovává tradice a historie. Olomouc má všechny předpoklady, aby se stala symbolem toho, že i město střední velikosti může hrát první ligu v evropském měřítku. Jen musíme mít odvahu si to přát a pracovat na tom. (mf)